Na stole mi už hezkých pár dnů leží papír, na kterém mám napsané dvě témata na příspěvek sem. Zbytek je počmáraný a rád bych ho vyhodil, jen jsem se ještě doposud nedonutil příspěvky napsat. A nebudu je psát ani teď. Budu se na místo toho věnovat prošlému týdnu a tématu, které v něm bylo výrazné.
Práce a pocit méněcennosti
V práci to byl minulý týden celkem masakr. Hodně úkolů a jeden komplikovaný. Měl jsem nepříjemnou komunikaci se šéfem a daná věc mě celkem dost vykolejila. Kvůli práci pociťuji celý týden nepřetržitou úzkost. Jeden z úkolů se může zkomplikovat v době, kdy budu mít dovolenou. A řešil jsem, jestli úkol raději neřešit i při dovolené. Což jsem nakonec zamítl. Už tak je předěl mezi volným časem a prací dost narušen...
Zároveň mě práce dovedla k myšlence, že jsem celkem ztracen. Má práce není extra složitá. Jiní lidé kolem mě mají mnohem víc zodpovědnosti. A tváří se více v pohodě. Já plaším kvůli drobnostem. Jak bych zvládal pracovní uplatnění, kdybych zrovna neměl štěstí na tuhle práci? Nebo neměl důchod a musel pracovat na plný úvazek? Tyhle myšlenky mě jaksi děsí...
Hlavně naškudli
To mě vede k tendenci spořit. Protože pokaždé, když si nejsem jistý prací, zkouším, jak moc se dovedu uskromnit, abych dlouhou dobu vydržel žít z úspor, kdybych dal výpověď.
Vzdělání
A také se dost učím. Štěstí se nevytvoří samo, štěstí se musí jít na proti tím, že má člověk sofistikovanou strategii. Dlouhou dobu jsem se učil hlavně věci, které nemají praktický dopad. Teď jsem začal věnovat nějaký čas studiem systému, ve kterém žijeme. Každý den přečtu článek nebo dva na mesec.cz nebo penize.cz.
Studium mě uklidňuje, přijdu si po něm méně bezmocný. Ale noční můry ohledně toho, že jsem nedodělal vysokou, mě pronásledují tak jako tak...
Žádné komentáře:
Okomentovat