Proběhl jsem celé malé město, ale nebyl jsem klidnější. Bylo tedy jasné, že je potřeba vytvořit efektivnější kompenzaci. Rozhodl jsem se přemýšlet netradičně. Představil jsem si svůj život za posledních deset let jako televizní estrádu.
Tuhle imaginární estrádu moderovali Rachel Weisz a Jim Carrey. Proč jsem vybral právě je dva? Jim hrál v Yes Manovi a Rachel ztvárnila femme fatale ve Fontáně. Oba tyto filmy se mi silně vtiskly do mysli. Napadli mě tedy jako první a už jsem to neměnil.
Zdroj: https://www.pexels.com/
Na úvod jsem zrekapituloval situace před deseti lety a poté ji porovnal se současností. Následovalo přehrávání desítek scén. Vzpomínky na podstatné okamžiky. Na ikonické chvilky mě a mých přátel.
Kromě věcí, co se skutečně staly, zde byly i letmé představy, co být mohlo.
Tahle představa mi vydržela spousty kilometrů. Pak se tok mých myšlenek rozvolnil. Jen ještě na konci cesty jsem si představil virbl a odtajnil poučení, které jsem si z celé situace vzal. Aplikovat do svého života se mi však nějak zvlášť nepodařilo.
Myslel jsem, že tenhle článek bude barvitější a lépe vám přiblížím atmosféru dané chvíle. Bohužel se mi vrací pocit vyhoření a psaní nejde tak zvolna.
Žádné komentáře:
Okomentovat