Loni se ze mě oficiálně stal milovník podzimu. Má náklonost k tomuto období byla explicitní, dokonce jsem připravoval pumkin spice latte. Jisté náznaky tu však byly i předtím.
Tenkrát jsem chtěl na dané téma napsat příspěvek, ale nedostal jsem se k tomu. Možná to letos napravím, ale než se tak stane, rozhodl jsem se psát o něčem podobném, co se letos nabalilo. Pojítko je stejné: zasněná romantika.
O co tedy jde? O déšť. Začal jsem ho milovat. Pokud tedy prší málo nebo jsem doma. Hlavní fascinace je patrně způsobena estetikou. Stránky s touto tématikou na mě cílí na Facebooku už nějakou dobu. A já jim totálně propadl! Jsou s tím spojené příbuzné věci. Co je hezčího než les v oparu mlhy s tím svým kolébavým melancholickým nádechem!? Nebo idylická chalupa na místě, kde lišky dávají dobrou noc?
A tak tedy miluji déšť. Nemůžu říct, že bych daný fenomén nečekal. Plně totiž zapadá do konceptu romantizování běžných věcí, kterého se účastním už hezkou řádku měsíců.
Žádné komentáře:
Okomentovat