ColtonKecy – záchrana

 Přemýšlím, jak jsem si vždy představoval člověka, který mě zachrání. Protože víte, jak se to říká... Zachránit se můžeme pouze my sami. Takže přesně takovým člověkem se musím stát.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Krátce – blog se vzpamatoval?

V lednu jsem zde psal, že čtenost blogu poklesla tak moc, že jsem se zamyslel, zda psát dál.

Ale... V dalších měsících se čtenost zase celkem zvýšila a průběžně roste. Mám tedy zase motivaci pokračovat v tomto dnes již devítiletém projektu.

Zdroj: https://www.pexels.com/

A ano, uvědomuji si možnost, že za touto návštěvností stojí umělá inteligence, která sbírá data. Ale je mi to i jedno, prostě mě baví sem psát.

Takže už ho nemiluji?

 V minulých dílech jste viděli...

Pro připomenutí. Roky jsem byl zamilovaný do muže, kterému jsem pro tenhle blog ještě nevymyslel krycí jméno. A nechce se mi ho vymýšlet ani teď. Tyto city byly klasicky neopětované, ale před lety jsme začali mít sexuální poměr, který stále neskončil.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Je tu však další věc. Už ho platonicky nemiluji. Nebo alespoň ne v takové míře, že by to bylo podstatné. A není to zas tak nový jev, takhle to mám od konce roku 2023.

A víte co? Jsem za to rád. Objektivně si myslím, že spolu jednou možná stejně skončíme, protože gayů je málo a obzvlášť tady v regionu. A sice se k sobě nehodíme, ale v rámci mužů, které jsem zatím poznal, je tohle stejně nejlepší match. Ale nějaké zeslábnutí citů je pro mě vlastně odpočinek a lepší vyjednávací pozice.

Milý deníčku – 15. díl

 Milý deníčku, 

léto je v plném proudu a já nedávno začal chodit na terapie. 

Nechci zatím hodnotit, zda to někam vede, ale dost je vidět, že jsem se na ně objednával v době, kdy jsem měl zrovna depresivní fázi a nyní mám fázi šťastnou. Váhat teď, zda se objednat, tak se asi neobjednám. Ale... Ona nějaká ta depresivní fázička zase mile ráda přijde, a pak se uvidí, zda má terapie potenciál.

Mimo to. Hodně experimentuju s vytvářením vlastních myšlenkových konceptů. Často to jsou drobnosti, kterými se prostě jen bavím a užívám si života. Už delší dobu mám snahu mít svůj drink sezóny nebo nějaký osobitý způsob, jak si zapisuji deník. A denní snění, to už je totální lahoda. Rád zkouším párovat různou hudbu s tím, kam své myšlenky směřuji. 

Zdroj: https://www.pexels.com/

Někdy se procházím antickými ruinami, které však ožívají magií, jindy potkávám znovu všechny své přátele a vše od jejich oblečení až po městskou architekturu je ve vizuálu nějakého osobitého videoklipu. Tohle je něco, co mě nabíjí energií a mám to rád. A asi to takhle nemá každý, i když jsem slyšel, že Gen Z celkem zkouší shifting, což je v podstatě denní snění na steroidech.

Nějak jsem ožil a život si zase dost užívám. Ale pořád nade mnou visí myšlenka, že dřív nebo později přijde další depresivní epizoda. Vždy to tak bylo... Tak snad tu příští zvládnu přetrpět s grácií.

Tak zase někdy, z přehřátého Malého Města zdraví Colton.

Krátce – přestal jsem s opakováním filmů?

 Byl jsem jeden z těch, kteří koukají pouze na několik oblíbených filmů a seriálů stále dokola a dokola, Přátelé, Himym, klasika, znáte to.

Pak jsem si ale řekl stop. Světová kinematografie toho obsahuje tolik, že vše za život rozhodně nestihnu shlédnout, tak proč si to ještě takto extrémně omezovat? Zakázal jsem si tedy opakování.

Zdroj: https://www.pexels.com/

Tedy... To nejlepší si určitě ještě znovu z nostalgie pustím. Třeba Kouř nebo Dálnici 60. Mám pro to ale pravidlo, že od posledního shlédnutí musí uběhnout alespoň 5 let a k tomu ještě vážím, zda je to opravdu to nej. A jak to máte vy, opakujete? 

Zase letní nostalgie?

 V srpnu roku 2023 jsem propadl nostalgii. Letošní léto se opět nese v podobném duchu, tentokrát to ale přišlo už v červenci.

Co to vlastně spustilo? Nedávno mi dva přátelé říkali o tom, že teď sledují na Youtube kanál Segment. Chvíli jsem váhal a pak si pustil jeden díl. Tenhle kanál mě lapil hned. Je dost podobný Jirka vysvětluje věci, který sleduji už dlouhou dobu.

Na rozdíl od Jirky má Tony ze Segmentu dost nostalgických témat. A to mě dost načalo. Pak přišlo něco, co mě do nostalgie hodilo úplně. Jak to tak u sociálních sítí bývá, algoritmus si všiml, že mě baví Segment a jako doporučené video mi nabídl kousek z kanálu Staré nahrávky z TV.

Začal jsem projíždět staré reklamy z roku 2001 a 2002. Nebudu říkat, kolik přesně mi je. Ale v těchto letech mi bylo dost na to, abych si tyto reklamy trochu pamatoval a měl z nich nostalgii.

Na závěr krátké zamyšlení, proč mě nostalgie chytne vždy v létě. Léto bývala ve školních letech posvátná instituce. Čas bez školy, na který se člověk celý školní rok těšil. A jak škola skončila a člověk přešel do pracovního režimu, léto přestalo být tím, co bylo. Zůstalo zde ale prázdné místo, které je pro nostalgii na roky minulé jako dělané.

ColtonKecy – nostalgie

Na nostalgii je nejvíce opojný jakýsi podvědomý pocit, že pokud se zasníme ještě         o kousek více, budeme schopní proskočit alespoň na malou chvíli zpátky.

Zdroj: https://www.pexels.com/