Kdysi jsem měl teorii, na kterou v posledních dnech vzpomínám a beru ji za pravdivou. Ta teorie byla o tom, že dovedeme část sebe sama zálohovat mimo nás. Stejně jako dokumenty z počítače. Místo, kde začala má psychóza nese tyto dokumenty. Je to, jako by se má duše ve chvíli, kdy psychóza začala, roztrhla minimálně na dvě části. A jedna část neustále zůstává na tomto místě. Neustále se doplňuje, aby se se část vrátila do mého těla, ve chvíli, kdy sem přijdu za západu slunce.
Před dvěma dny jsem měl silnou migrénu. Přemohl jsem lenost a vydal jsem se právě na tohle místo. Když jsem vycházel, říkal jsem si, zda si vzít cigarety. Neměl jsem chuť, ale věděl jsem, že chuť na cigaretu přijde s nějakou silnou myšlenkou. Na zapálení si došlo ve chvíli, kdy jsem se usadil vedle pole. Úplně vpravo zapadlo slunce, blíže ke mě byl strom, který byl pro mě vždy mýtický, stojí naprosto osamocen uprostřed louky. Přímo přede mnou se tyčil kopec, ke kterému se už v mém útlém věku vázaly mé sny a touha najít něco tajuplného. Nalevo se zase nacházel sloup, na kterém jsem poprvé uslyšel hlasy. A úplně vlevo vesnice ze které pochází někdo pro mě velmi důležitý.
Seděl jsem tedy, zapálil jsem si a vítr si pohrával s vlasy, které jsem měl před obličejem. Vánek hladil mou tvář a do uší mi začaly zalézat všechny vzpomínky, které jsou spojené s tímto místem a přežívají tu, i když z mé hlavy je pomalu odnáší čas. Celá krajina byla zalita nazlátlým podvečerním světlem.
Minulost byla náhle tak živá, že tvořila v mé mysli velmi intenzivní obrazy. Řekl jsem si, že nikdy nesmím zapomenout. A hlavně, že nikdy nesmím naprosto pohřbít svůj největší životní sen. Ať se to zdá jakkoliv nemožné nebo jakkoliv mě někdo přesvědčuje, že je čas posunout se dál. Alespoň v latentní formě musí v mém podvědomí tenhle sen být. Nikdy nechci ztratit romantismus dospívání. Mám pocit, že tvoří mou osobnost z velmi velké části. A kdybych ho ztratil navždy, byl bych náhle prázdný a nejspíš i nešťastný. Ať některé city bolí sebevíc, pokud je umíme vzít za správný konec, tvoří zároveň něco, co tuhle bolest potlačuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat