Dobře, nestihl jsem tenhle článek napsat v době, kdy jsem sliboval. Ale tak alespoň se zpožděním.
Jak praví název, bude o prášku jménem Rivotril, který je lékem na úzkost.
Poprvé jsem se s ním setkal nejspíš v době své třetí hospitalizace. Ani nevím proč jsem jej dostával, neměl jsem pocit, že bych měl úzkost, ale i jiní kamarádi mi říkali, že tenhle prášek často psychiatři předepisují jako na běžícím pásu. Nejspíš je věhlasný. Alespoň někteří lidé závislí na drogách o něm slyšeli a dokonce se mi stalo, že někdo takový o něj žebral.
Během poloviny třetí hospitalizace jsem se domluvil s lékařem, že jelikož pravidelně úzkosti nemám, budu tenhle prášek užívat dále pouze podle potřeby. Ten víkend jsem zrovna jel na propustku domů. Když jsem se vrátil z propustky, měl jsem však tento lék předepsán a hádal jsem se sestrou, která hrozila, že pokud si ho nevezmu, zapíše mi to do karty jako odmítání léků. Nakonec jsem si ho vzal, ale byl jsem naštvaný, protože jsem věděl, že tenhle lék je návykový.
Po skončení třetí hospitalizace jsem měl tento lék předepsaný jen podle potřeby. Užívat jsem jej začal až po roce, když nastoupilo první období silných podzimních úzkostí. Jak jsem psal minulý týden, byl jsem hospitalizován ještě jednou kvůli změně léků. Tenkrát to vypadalo, že přístup k Rivotrilu nadále mít nebudu. Ošetřující psychiatr mi ho nenapsal kvůli jeho návykovosti. Ale psychiatrička, ke které chodím na pravidelné kontroly mi ho předepíše, když mi dochází. Neberu ho pravidelně, nedám si ho třeba několik měsíců. Ale jsou chvíle, kdy jsem rád, že ho mám. Čas od času mě navštíví nesnesitelná úzkost a je příjemné, když ten nevydržitelný stav poleví.
A teď k tomu, o čem jsem chtěl psát původně, když jsem si do konceptů uložil nadpis tohoto příspěvku. Chtěl jsem se s vámi podělit o své dřívější nezodpovědné chování spojené s Rivotrilem.
1) Předávkování: Jedno odpoledne a následný večer před několika lety jsem měl příšernou a nepopsatelnou úzkost. Přemýšlel jsem, že si zavolám sanitku. Ale nemohl jsem se odhodlat. Měl jsem v sobě dva Rivotrily s půlhodinovým rozestupem.Věděl jsem, že kdysi mi bez důvodu dávali na psychiatrii tři denně, tak jsem čekal ještě další půl hodiny než si vezmu třetí. Úzkost nepomíjela, ba se stupňovala. Když jsem si chtěl nasypat třetí Rivotril do dlaně, vypadlo mi jich zhruba 5-7. Bez váhání jsem si je dal všechny do pusy a spolkl. Lehl jsem si a čekal jsem, co se bude dít. Byl to zvláštní stav, jako bych najednou byl někde hodně daleko. Věděl jsem dobře, kde jsem. Ale vše bylo velmi odosobněné. Necítil jsem únavu, spíše klid. Nebylo mi dobře, ale ani ne příliš špatně. Vnímal jsem úzkost pouze jako nějaký tlak, který se vzdaloval společně s realitou. Nevím, jak dlouho jsem ležel. Ale myslím, že jsem se ten den ještě poté dokonce učil. Bylo to, jako si chvíli poležet ve zvláštní hibernaci. Podobný scénář se opakoval tuším ještě o rok později při dalším období úzkostí.
2) Kombinování s alkoholem: Pití alkoholu na prášky je kapitola sama pro sebe. A nebudu ani popisovat to, když jsem přišel z hospody a vzal si lék na úzkost nebo na spaní, protože mi v tu chvíli nedošlo, že jsem vlastně pil. Budu zde psát o záměrném kombinování alkoholu a léku na úzkost. Nejspíš jste také slyšeli, že nějaká celebrita s tímto měla problém. Kdysi jsem si říkal, proč se někdo chová takhle hloupě. Ale až ve chvíli, kdy jsem to sám udělal, jsem je svým způsobem chápal. Následujícími větami nechci nikoho nabádat, aby léky na úzkost s alkoholem kombinoval. Je to velmi rizikové a já sám to z tohoto důvodu dále nepraktikuji. To samé platí o braní vyšší než předepsané dávky. V jednom z období nesnesitelných úzkostí mi už ani prášky na úzkost nějak nezabírali. Vypozoroval jsem, že jejich účinek je vyšší, když jsem si je omylem vzal po alkoholu. Jednou, kdy jsem to už nemohl vydržet, jsem se po prášku vydal s kamarádem do pivovaru. Objednal jsem si tonik s vodkou a kopnul to do sebe. Cestou domů jsem šel sice vrávoravým krokem, ale najednou mi bylo alespoň dobře. Přidal jsem si velmi lehký, jako motýl. Byl to jeden z největších pocitů klidu, který jsem zažil. Ale jak jsem řekl, takovéhle chování velmi poškozuje játra a to za to opravdu nestojí.
A ještě něco na závěr. Jen tak pro případ, pokud by tento článek někdy našel potenciální sebevrah. Pokud chcete pomocí léků spáchat sebevraždu, najděte si raději psychiatrickou pomoc. Sebevražedné myšlenky mohou být pouze akutní a krátkodobý stav. Každý druh sebevraždy se dá přežít, můj kamarád spolykal 300 dvojkových Rivotrilů a žije. A nemusíte mít zrovna to štěstí, že váš pokus nebude mít na vašem těle žádné následky.
Žádné komentáře:
Okomentovat