Tuším, že to bylo letos, kdy jsem začal s konceptem příspěvků ColtonKecy. Původně se mělo jednat o krátké příspěvky, které jsou za čárou mého obvyklého myšlení. Mám však sklony v nich spíše sklouzávat k tomu, že se patlám v hudbě, kterou jsem poslouchal. A nejinak tomu bude i dnes.
Stále relevantní hudba
1) Soudtrack ze Ztracených
Ztraceni, nebo v originále také Lost byl velmi kultovní seriál, který začal velmi slibně, ale u většiny lidí si neudržel svou dobrou pověst. Co však nemělo rozhodně sestupnou tendenci je jeho soundtrack. Nebudu sem dávat žádný konkrétní odkaz, za poslech stojí ve větším rozsahu.
Soundtrack ze Ztracených jsem začal ve velkém sjíždět v roce 2011, kdy jsem seriál dokoukal. A poslouchat jsem ho vlastně nikdy nepřestal.
Proč je tedy pro mě stále relevantní? Možná ta jeho silná melancholičnost. Doplňuje krásně situaci, kdy se člověku bortí svět, nebo přesněji řečeno sny. A život je alespoň pro mě neustálým koloběhem bortících se snů.
2) Greensleeves
Tahle píseň se u mě stala soundtrackem druhé ataky. A vlastně také nikdy neodešla, v různých variacích se vracela v různých letech. Velký comeback u mě nastal s nástupem koronavirové krize, kdy jsem objevil zajímavé provedení. Dovolím si sdílet.
Při poslechu písně během lockdownu jsem snil o tom, že svět zase bude normální a že se sejdeme s přáteli v jednom podniku pod horami kousek od nás. A to mě přivádí k tomu, proč je pro mě i tento song stále relevantní. Z této hudby mám pocit, jako by v sobě měla skrytu ryzí touhu po sounáležitosti a po vztazích s jinými lidmi. A tahle touha u mě patrně nikdy nezanikne.
Žádné komentáře:
Okomentovat