Dobře, tohle bude na několik příspěvků. A do tohoto tématu se chystám pustit už snad půl roku. O čem bude? Jak název napovídá, o bylinkách. O těch, které jsem během života užíval nějak více.
Hnus na start
Vlastně první bylinka, se kterou jsem se během svého života setkal byla lípa. Nutili mě ji pít rodiče, vždy, když jsem byl jako malý nemocný. A jsem asi jediný, koho lípa natahuje. Dodnes máme v příborníku malé hrníčky, do kterých mi rodiče lipový čaj nalévali pro optický efekt, že je toho málo. Za to jsem jich musel vypít o to větší množství.
Ach ty vlasy
Když mi bylo cca 16, byl jsem podvyživený. Nebudu to v tomto příspěvku více rozvádět, řešil jsem to zde na blogu už kdysi. A když jíte příliš málo, může se stát taková nepěkná věc, že začnete plešatět. A to bylo tak děsivé, že jsem brzy přehodnotil svůj postoj k hladovce.
Co ale s částečně lysou hlavou? Babské rady radily jíst samotné kvasnice a užívat kopřivu, jak vnitřně, tak zevně. Po zakousnutí do kvasnic jsem se málem pozvracel. U kopřivového čaje byl první dojem podobný, ale časem jsem se naučil vypít ho na ex. Prořídlé vlasy jsem si nechal ostříhat na krátko a co mi na hlavě zbylo jsem oplachoval kopřivovým výluhem.
Nevím, jestli to bylo přímo tou kopřivou, ale vlasy mi opět dorostly a já se zařekl, že už si nikdy nebudu zahrávat s poruchou příjmu potravy.
Žádné komentáře:
Okomentovat