No... Je načase dokončit ten můj bylinkový seriál. V posledním dílu se budu věnovat tak trochu exotice. Dané kousky jsem užíval sice jen jedenkrát, ale zato delší dobu, protože koupené množství bylo vždy celkem velké.
Hojník horský
Byl jsem na dovolené v Řecku. A i když jsem věděl, že se v Řecku pravý čaj nepěstuje, zeptal jsem se v obchodě, zda mají místní čaj. Prodavačka mi podala z police krabičku s neznámou bylinou a já ji pro to dobrodružství koupil. Doma jsem podle fotky dohledal, že se patrně jedná o hojník horský.
Abych to shrnul. Hojník mi přišel jemný a lehce uklidňující. Chuť celkem neutrální a dopít celou krabičku nebyl problém.
Moringa
Tuhle bylinku jsem dostal z jednoho obchodu s kávou. Trochu jsem se bál, zda se netluče s léky, ale podle kamarádů psychiatrů je v pořádku. Podle marketingu na netu se má jednat o rostlinu s až zázračnými účinky. Upřímně, takových rostlin je celá řada a nepřišlo mi to nějak extra. Chuť mi však byla trochu nepříjemná, jako nepříliš dobrý hrášek nebo jiná zelenina. Dopít moringu mi tedy trvalo celkem dlouho.
Vilcacora
Když nejste jediný v partě, kdo zkouší různé čajové i nečajové nápoje, často dáváte své úlovky ochutnávat kamarádovi. Můj kámoš v čaji však prohlásil, že vilcacora je jedna z nejhnusnějších věcí, co kdy ochutnal. Mě byla její chuť pouze lehce nepříjemná. Časem jsem navíc vymyslel chyták a při vaření jsem k ní přidával pomerančovou kůru. Výsledná chuť mi připomínala puding nebo jiný dezert.
A to je tedy vše, co jsem chtěl k užívání bylinek říct. Třeba časem vyzkouším ještě něco dalšího a přistane tu dodatečný díl.
Žádné komentáře:
Okomentovat