Takže... Konečně jsem se dostal na téma, které jsem už chtěl rozebrat delší dobu. Blázinec... Šaškec... Nebo chcete-li korektně, psychiatrická nemocnice. Byl jsem tam v minulosti několikrát. Byl to místy i příjemný zážitek. Ale čím více času uplynulo, tím méně se tam chci vrátit. A v tomto příspěvku vám vysvětlím proč.
1) cigarety
To nejpodstatnější hned na začátek. Jsem abstinující kuřák. A je pro mě velmi důležité, že už nekouřím. Šaškec pro mě představuje velké riziko relapsu této závislosti. Protože čas na kuřárně je ta nejvíc typická věc při pobytu v psychiatrické nemocnici.
2) jídlo
Druhou věcí je jídlo. Jsem zvyklý na mnohem vyšší standard, než je nemocniční strava. Doma jím jak zdravěji, tak chutněji a ještě k tomu větší množství. Proto se bojím, že bych v nemocnici obecně strádal.
3) lidi
Také se obávám, že společnost ostatních pacientů by pro mě byla silně demotivující. Sice, co si pamatuji, tak spolupacenti měli často srdce na dlani. Jenže... Nebyl jsem v blázinci více než 10 let. Za tu dobu jsem se vrátil na pracovní trh a má sociální bublina je aktuálně plná velmi vzdělaných lidí. Chroničtí psychiatričtí pacienti, kterých je na psychiatrii nemálo, žijí naprosto odlišný život od toho mého a myslím, že už si nemáme tolik co říct.
4) zázemí
Dále jsem zvyklý, že mám neustále po ruce své knihy a počítač. Poslední dobou mám dost intelektuální záliby. Recituji poezii nahlas, čtu prózu, poslouchám vzdělávací podcasty, učím se na Duoligu jazyky apod. Část by asi zastal v nemocnici můj smartphone, ale rozhodně by to nebylo tak komfortní.
5) svoboda
A nakonec je tu svoboda. Možnost vidět se s kýmkoliv z kamarádů, kdo je zrovna ve městě, nebo jít se projít a posedět chvíli na kraji pole, je další věc podstatná pro mou náladu.
Abych to shrnul, jsem velmi rád, že má léčba probíhá dlouhodobě ambulantně. Je proto v mém nejlepším zájmu udržovat se v psychické kondici, abych se do blázince nemusel vrátit. Pokud by to ale bylo nutné, tak bych i přes výše uvedené body šel dobrovolně.
Žádné komentáře:
Okomentovat