Navážka odpadu

Na začátku mé třetí ataky jsem se dostavil na nějakou prezentaci. Je naprosto vyloučené, aby věta, kterou jsem tam zaslechl byla skutečná, ale přesto jsem měl pocit, že jsem ji slyšel. Ta věta byla rada do života a zněla takto "Kdyby jste v lese někdy našli odhozenou lednici, neotevírejte ji, možná tam je opravdu brána do jiného světa, ale nemuseli by jste se už nikdy vrátit zpět." Když několik hodin na to přišla silná dezorientace, toulal jsem se městem a došel jsem do části, která v podstatě vypadala jako les. Zpozoroval jsem, že o jeden strom je opřená lednice. Vzpomněl jsem se na danou větu a cítil jsem nutkání jít daný objekt prozkoumat. Varování, že to nemám dělat mě silně navnadilo, přesto jsem se lednici vyhnul. Tuto bludnou projekci jsem nezapomněl, stala se pro mě metaforou. Občas přemýšlím, jestli někdo z lidí, které znám prošel touto branou do jiného světa a ptám se, jestli se ještě může vrátit zpět. Tento jiný svět může představovat psychózu, alkoholismus nebo třeba přílišný materialismus. Tento symbol se znovu objevil letos na jaře. Vše nasvědčovalo tomu, že budu mít další ataku. A mám své místo, kam chodím návaly šílenství "rozchodit". Toto místo je většinou celkem čisté. Den, kdy se zdálo, že znovu propadnu šílenství, zde však byl navezen opad. Sledoval jsem pochody své mysli a ptal se sám sebe, jestli je to opravdu vážné. Zpozoroval jsem odpad, co ležel u plotu. Byla tam stejná sedací souprava, která byla na psychiatrii, kde jsem se jednou léčil a kterou jsem znal už z dřívějška, takže už dříve pro mě byla symbolem. Také se tam nacházela lednice. Poměrně věřím na znamení a to obvlášť ve chvíli, kdy má mysl je ovlivněna mou nemocí. Naskočila mi husí kůže, věděl jsem, že tohle je jedna z bitev mezi mnou a psychózou. A jak to dopadlo? Zvládnul jsem to, nemoc se nevrátila. Ani jsem nekontaktoval svou psychiatričku, vím, že to bylo celkem nezodpovědné, ale tohle jsem chtěl zvládnout sám. O tom, že málem nastala další ataka, jsem jí řekl až několik týdnů na to, při pravidelné kontrole.