Situace, ve kterých se cítím frustrovaný, ale lidově řečeno
se ještě nechystám hodit flintu do žita, vytvářejí u mě dalekou vidinu
očekávaného zlepšení. Celou situaci si v mysli představím ve vysněné
podobě. Pokud je u mne touha dostatečně silná, snažím se zlepšit své schopnosti
ovlivnit výsledek příštího „kola“. Ve chvíli, kdy mě zasahují pocity neúspěchu,
ale zároveň přemýšlím nad tím, co vše bych mohl zlepšit, jsem zaplaven
zvláštním veselím. Často už v ruce držím knihu, která se snaží poradit.
Vidím velice zřetelně náčrtek dnů budoucích a snažím se tesat přítomnost tak,
aby výsledná budoucnost odpovídala mým snům. Ve volném čase pořádám svá
soukromá cvičná kola, která mě mají připravit na to, abych v budoucnu
nebyl frustrován. Touha po tom, cítit se uvolněně v místě, kde jsem se
doposud cítil stísněný je podle mě kromě touhy po pohodlí také trochu odvozena
od touhy po svobodě. Když se cítím nepohodlně, mám pocit, jako bych byl
uzavřený v maličké cele, která mi ubírá životní radosti. Vzpomenu
například výlet, kde jsem s kuřáckým dechem nestačil tempu mých
spoluputovníků. Ve chvíli, kdy jsem byl v závěsu za skupinou a cítil se
osaměle a vyčerpaně, držela mě myšlenka, že jednou zvládnu s cigaretami
skoncovat a přijde podobný výlet, avšak já budu v lepší kondici. Necítil
jsem nenávist k vlastnímu tělu nebo zlozvykům, ale spíše nutkání situaci
změnit. Zdá se mi, že čím více rozebírám sebe v kontextu svého okolí,
vidím stále více chyb, které je třeba přebýt úsilím. Občas mám pocit, že jsem
až příliš nedokonalý pro život. Tu a tam upadnu do stavu úzkosti a stesku. Jsou
chvíle, kdy si nedokážu uvědomit, že se situací můžu něco dělat, jsem příliš
demotivován realitou. Naštěstí teď prožívám dobré období. Nechci to zakřiknout,
ale těším se na dny zítřejší, ještě je dostatek času vypilovat, co se dá.
Žádné komentáře:
Okomentovat