Noční pohled

Někteří lidé před spaním kouří svou poslední noční cigaretu. Někteří se jdou projít noční krajinou. A někdo se čas od času uvelebí na lavičku na vyvýšeném místě s alkoholickým nápojem nebo i bez něj. V každém z těchto případů máme možnost sledovat místo, kde žijeme nebo trávíme čas. Mě často zasáhne notná dávka melancholie. Vzhledem k tomu, že daný výhled mám před sebou často, cítím, jak mi mezi prsty uplynulo moře času. Připadám si náhle starší a jsem zasažen myšlenkou, že proti tomu, jak čas ubíhá, nemám žádnou moc. Zamýšlím se nad tím, jestli jsem využil všechny příležitosti a žil jsem na plno. Většinou shledávám, že jsem udělal maximum pro to, abych danou si danou chvíli vychutnal. Přesto však nejsem klidný. Pod závojem melancholie si připomínám nádech let minulých. Chtěl bych dané éry o něco víc nafouknout, přidat k nim dny navíc. I kdyby to bylo možné, nejspíš by mi ta doba přišla zpětně stejně příliš krátká. Zajímavé by také bylo prožít jeden z dní minulých v kontextu současnosti. Mít současné zkušenosti, ale cítit při tom atmosféru toho, co už uplynulo. Vrátím se myšlence pohnutosti času v místě, kde žiju delší dobu. Je zajímavé porovnat tyto pocity s alternativou, která nastává, pokud například na dovolené několik dní přespávám v jiné zemi. Pohled na večerní krajinu, která je odlišná od té české mě zahlcuje směsicí dojmů. Za prvé, mám pocit, že to co vidím, překypuje novotou. Krajina jako by lstivě šeptala, že zde čas utíká pomaleji pro ty, co zde žijí. Na druhou stranu si naprosto vybavuji pocit, který bych cítil doma. Pocit, jak život nezastavitelně letí. Snažím se proto usměrňovat svoje myšlenky, abych nepropadl stesku. Nemůžu se ubránit pocitu, že jednu z životních příležitostí naprosto zanedbávám. A to možnost cestovat a žít pár měsíců v jiné zemi. Každá další dovolená mě akorát více vyprovokuje a posílí tento sen. Týdenní nebo dvoutýdenní pobyt nikdy neuspokojí mou touhu po exotice, která většinou vznikne až po příjezdu. Jsem totiž člověk, kterému se z počátku ani cestovat nechce, ale ve chvíli, kdy se octne v cizině, nemůže se jí nabažit.