Někde pod nánosem mého falešného smyslu pro neuspořádanost jsem perfekcionalista. Některé nepodstatné věci mě přivádějí k šílenství. Na šatní skříni mám pověšené přívěsky. Když dveře otevřu, abych si vzal nějaké oblečení, často se stane, že přívěsky zůstanou z části vevnitř. Když si toho všimnu chvíli před usnutím, náhle nemůžu usnout, protože je to pro mě velmi rušivý prvek. Musím dveře otevřít a přívěsky vytáhnout.
Tato neuspořádanost je ještě celkem v pořádku. Jde napravit do minuty. Ale pak jsou tu věci, které by zabraly více času. Například kupka papírů pod pracovním stolem. Je zde spoustu stránek prózy a poezie, které jsem nestihl přepsat. Když uklízím, tahle kupka mě přivádí k frustraci. Dávám si práci s tím, aby všude bylo čisto, ale tahle kupka brání tomu, aby vše bylo dotažené do konce. Trvalo by dlouhé hodiny vše přepsat. A proto přepisování odkládám.
Je to zvláštní, jak mi tyhle nepodstatné drobnosti uvízly v mysli. Ve chvíli, kdy něco zdárně dokončím, mi blažený pocit zůstane jenom chvíli. Hned zase přijde na mysl nějaká věc, která měla být dávno hotová, ale stále není. Nemusí to být jen neuklizený nepořádek. Může to být třeba nějaké předsevzetí, které jsem zatím nesplnil. S věkem je tenhle pocit horší a horší. Možná to je tím, že čas přináší stále nové věci, které si dávám za úkol a vždy nějakou část nesplním, proto se ten pocit stává intenzivnějším.
Jednu věc z té kupky bych konečně mohl zlikvidovat. Několik listů papíru je seznam plánovaných článků na tento blog. A poslední dobou mi došli nápady, o čem psát, proto takový malý tahák z doby, kdy jsem měl nápadů více, nebude na škodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat