sobota 8. února 2020

Úzkost svatby minulé

Celkem nedávno se ženil další z kamarádů. A to s sebou neslo dost silnou sociální úzkost. V tomto příspěvku si to celé zrekapitulujeme.

Odmítnutí
Původně jsem měl jít tomuto kamarádovi za svědka. To však představovalo takovou dávku stresu, že jsem to po důkladném zvážení odmítl. To mi radila i má psychiatrička. Vím, že je to blbé, ale nebylo to prostě v mých možnostech.

Prášky ne, pának ano
Prášek na úzkost jsem si vzal večer předem, i když jsem v tu chvíli ani moc úzkost neměl. Další den už jsem si ho ale vzít nemohl. Nechtěl jsem totiž míchat prášky a alkohol. A je jasné, že na svatbách se pije.
Ráno před kamarádovou svatbou však úzkost začala být velmi silná. Začal jsem si tedy mikrodávkovat alkohol. Každých patnáct minut jsem vypil pětinu panáka kořalky. Dostalo mě to do stavu, který byl alespoň nějak snesitelný.

                                    Zdroj: https://www.nbcphiladelphia.com/

Obřad a největší strach
Před obřadem se naše parta zašila do šatny na zdejším úřadě. Zdálo se, že víc lidí je poněkud nesvých. Pak přišel obřad a po něm část, které se vždy bojím nejvíc, gratulace.
Po minulé svatbě se můj strach znásobil. Došlo mi, že se nevěstě dává pusa na tvář. A já nejsem kontaktní typ a mám pocit, že vždy působím celkem komicky. Na minulé svatbě jsem myslel, že mi projde gratulace bez pusy. Ale zrovna to byla svatba, kde nevěstu dobře znám a ta mě slovně vyzvala, že jí přeci musím dát pusu.
Byl jsem tedy vynervovaný. Nakonec jsem pusu na tvář dal automaticky. Hned na to jsem odběhl. To že nevěsta nastavovala ještě druhou tvář mi došlo až pozdě. Jsem prostě kulturní telátko, ale to dělá hlavně ta úzkost.

Hostina a zábava
Po obřadu nervozita opadla. Pil jsem nemálo. Sociální fobie mizela s každou další rundou. Zvládl jsem například vtipné situace, jako když si mi ženichův bratr sedl na klín. Jediná trochu stresující situace byl kontakt s ženichovým bratránkem. Nějak jsme se bavili o tom, že se mi líbí oplácanější ženské a on to začal vykřikovat na celé kolo. Ale dobrý. Byl jsem opilý, za střízliva by mi bylo trapněji.

Závěr
Jak jsem psal, že nejsem ten typ, co by byl přirozený v dávání polibků na tvář. Tak když akce končila a loučil jsem se s nevěstou, automaticky jsem dal nevěstě pusu na obě tváře. Najednou to nebyl žádný problém.
Ale víte co, nemůžeme být neustále nalití, proto má sociální fobie možnost komplikovat nám život.

Žádné komentáře:

Okomentovat