Vždy je zvláštní, když někdo, komu jste dali přečíst svou povídku, poprvé vysloví podivné jméno, které jste dali jedné z postav.
Tvůrčí krize
Před delší dobou jsem měl tvůrčí krizi a zdálo se, že psaní zanechám. Způsobila to povídka, která mi nesedla. Měl jsem plán vytvořit šestidílný soubor a s tvorbou první části jsem byl tak nespokojený, že jsem ztratil vizi a říkal si, že už nikdy nenapíšu nic dobrého.
Jak jsem to překonal? Jednou jsem si náhodně vylosovat pět slov a napsal jsem velmi krátkou povídku s použitím těchto slov. Dal přečíst kamarádovi. Byl z ní nadšený. Publikoval jsem ji na jednom portálu a vzbudila na moje poměry relativní ohlas. Byla to taková lehká improvizace, kdy jsem jen zpracoval frustraci svého každodenního života. A několik lidí se v pocitech, které nesla hlavní postava, poznalo.
Tvůrčí krize byla překonána. Dopsal jsem dokonce povídku, která mě do tvůrčí krize uvedla a pustil se do něčeho dalšího.
Jak to dopadlo z prokletou povídkou?
Nedal jsem ji číst ani kamarádovi, co mi dělá korektury. Poslal jsem ji jen dvěma lidem. První mi řekl, že to není jeho žánr a nedovede posoudit, druhá mi řekla, že se jí to velmi líbilo a měl bych napsat pokračování.
Zatím jsem tento projekt zamrazil. Někde mám ale vypsané náměty dalších dílů. Druhý díl má být divadelní hra inspirovaná částí mé ataky. Zatím však není čas, jsou tu jiné a lákavější náměty.
Jak často mě napadá námět na něco nového?
Většinou minimálně jednou denně. Ale je i mnoho dnů, kde mě napadne pět nebo šest námětů. Samozřejmě není čas se tomu věnovat. Zpracovávám pouze vracející se náměty. U takových mě typicky na procházce naskáče hrubá kostra. V tu chvíli je daná věc zpracovatelná a já se do ní můžu pustit. Celkově se však pustím do méně než procenta svých nápadů.
Kde se ve mě bere kreativita?
Neustále zkouším něco nového. Nekoukám na stejné filmy pořád dokola jako spousta lidí. Neustále zkouším něco nového. Na poměry mé generace také hodně čtu a učím se.
Často se mi věci, co jsem do sebe načerpal, zkombinují ve spaní. A navíc před spaním trávím čas tím, že si přehrávám v hlavě vlastní věci. Většinou jsou to však věci vizuální, hlavně oblečení a účesy. Proto je mi líto, že neumím kreslit a tuhle věc nemůžu ventilovat.
Tvůrčí období
Po tvůrčí krizi jsem nějakou dobu psal. Později zlenivěl. Letos v létě jsem začal překonávat svou lenost a od té doby píšu pravidelně. Nepíšu každý den. A během těchto dní ani nijak závratně. Ale píšu každý týden a proto se rozpracované věci přeci jen posouvají. Psaní je pro mne podstatné. Pořád skrytě doufám, že jednoho dne prorazím.
Proč nesdílím něco na blog?
Upřímně, tenhle blog je už dlouhodobě v sestupu čtenosti. Snažil jsem se psát více, aby sem lidé více chodili, ale nedaří se. Rozhodl jsem se tedy psaní prózy spojit se svým pravým jménem. Nebo spíše s pseudonymem, který je k mému pravému jménu přiřaditelný.
Měl jsem jednu povídku, kterou jsem chtěl dát někam, kde by to bylo ve spojitosti s tímto blogem. Je silně inspirovaná psychózou. Už jsem se chystal ke zveřejnění a založit i účet na jedné stránce. Ale když jsem to po sobě četl, zjistil jsem, že je to velmi naivní. Je to jedna z mých prvních prací a byl jsem s ní tak nespokojen, že jsem se rozhodl ji nepublikovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat