Milý deníčku,
jsou za námi vánoční svátky a všechny jejich tradice. Předsevzetí abstinovat padlo u tety na premise dát si přípitek. Strejda pilně doléval, až ze skleničky stala lahev.
Koncem roku jsem už konečně trochu pracoval na svém prvním románu. Vedle toho jsem rozjel novou povídku, ve které bych rád rozpracoval nějaký komplexnější fikční svět. Chci popsat část vlastní mytologie, kterou jsem si vytvořil v době nástupu psychózy a která váže na okolní místa. Sice neustále žvaním, ale i tak mám hodně myšlenek, které jsem ještě nikomu neřekl.
Silvestr jsem měl jinak trávit s přáteli, ale pro nemoc je akce patrně zrušena. Budu tedy asi opět sám jako poslední roky. Patrně budu dost bilancovat.
Co se týče romantických vztahů, nacházím se v bodě hluboké rezignace, zatímco mí nezadaní vrstevníci se naopak snaží zmobilizovat a pokusit se přeci jen někoho najít. Chtěl bych dohazovat, abych získal nějaké karmické body, ale aktuálně znám příliš málo lidí, abych mezi nimi nalezl match.
Jo a dost se vrátila bolest zad. Zasahuje mi dost do spánkového režimu a jsem z toho nešťastný. Upravil jsem režim. Méně silových cviků, více protahovacích.
A to je teď asi tak vše. Plánoval jsem několik vánočních příspěvků, ale o Vánocích jsem se absolutně nedovedl dokopat psát na blog. Což je škoda, protože letošní Vánoce pro mě měly možná nejsilnější kouzlo od Vánoc 2009.
Žádné komentáře:
Okomentovat