Tenhle článek se budu snažit psát autenticky, takže vše bude možná trochu surové.
Právě jsem promeškal příležitost vhodnou k náletu na zásoby kořalky rodičů. Táta někam vezl mamku a chtěl jsem si nalít dvojitého panáka, než se vrátí. Ale nevadí, za chvíli vyrazí do hospody a tak si nebudu muset dávat pozor, abych nebyl načapán.
Zrovna jsem ve fázi, kdy nechápu sám sebe. Lákal jsem jednoho chlapa k nám do města, vše však ztroskotalo na tom, že nemá jak se dostat zpátky a pět stovek za hotel se mu dávat nechce. Nemyslete si, že dnes hledám známost na jednu noc. Sám nevím, co to vyvádím. Spíš jsem chtěl mít někoho, s kým bych si popovídal, než abych si začal s někým další aférku. Tenhle pátek je však málokdo tady ve městě. A ti, co tu jsou, píšou diplomku. A ozvat se někomu, kdo místo do okruhu přátel patří do okruhu dobrých známých, se mi zatím nechce. Jde o to, že bych si chtěl popovídat s někým, kdo mě lépe zná. A když už ne, tak s někým, koho ještě vůbec neznám. Není pro mě nic obtížného napráskat na sebe nějakému cizinci své tajnosti. Ale ta prostřední cesta, sejít se s někým, kdo mě zná delší dobu, ale ne do takové hloubky, na to se zatím necítím.
Blíží se první dávka kořalky, táta se zrovna loučil, že je na odchodu. Hned, jak se zavřou dveře, vstanu a vydám se k lednici.
Hlásím se z druhé strany, proběhl panák, sice mnohem menší, než jsem předpokládal, ale proběhl. Poslouchám obsesivní píseň o lásce a přemýšlím, jestli se nepustit do domácích úkolů, které jsem dnes kvůli psychickým stavům nestihl. Ale už jsem v rozpoložení, kdy jsem připraven jít ven, takže vím, že stejně už nic neudělám.
Uběhlo zhruba další 15 minut, na facebooku je nějak nezvykle málo lidí. Na jedné nejmenované seznamce také, připojil jsem se teda do chatu s lechtivou tématikou. Veřejně jsem se zeptal, zdali tam není někdo z mého okolí. Ozval se jeden muž, který měl v nicku křestní jméno. Napadlo mě, jestli se nejedná o místní známou firmu, ale napsal že je z téměř sousedního města.
Poznámka: I když jsem na stránce, kde se hledá jen jedno, stále věřím, že dnes nehledám známost na jednu noc. (Otázka je, jestli si něco nenalhávám...)
Zdá se, že ani zde nenajdu někoho, kdo by mi dnes dělal společnost. Dopíjím kafe a přemýšlím o dalším panáku.
Říkám si, jak moc je tahle stránka zvrácená. Dříve jen stačilo napsat svůj věk a hned napsalo několik chlapů. A vzhledem k tomu, že tenkrát mi bylo -náct, je vidět, že my, jimž dvacátý rok života už dávno zmizel za zatáčkou, jsme na tom o poznání hůře.
Vypínám lechtivý chat a znovu zvažuji, že se budu raději učit. Zákon schválnosti funguje. Víkendy, kdy se mi učí dobře, je pořád nějaká akce, ale teď, když je má produktivita nízká a byl bych raději venku, není s kým jít. Připomíná mi to období, kdy jsem měl mnohem menší počet sociálních kontaktů než dnes.
Tenhle příspěvek berte s rezervou, je to takový ten pátek blbec, asi to znáte sami. Vše je značně umocněno mou dnešní nihilistickou pózou.
Žádné komentáře:
Okomentovat