Proč jsem delší dobu neměl ataku?

Jedno krátké zamyšlení. Ataku jsem neměl několik let. Byly tu sice náběhy na ataku, které chvílemi vypadaly celkem vážně, ale v ataku samotnou se to nepřehouplo. Proč tomu tak je, když dříve byly mezi jednotlivými atakami celkem krátká období? 

Bude to znít možná trochu divně, ale ataky byly celkem příjemné. Spousta životní síly, všude symboly a víra že svět spěje k jednomu velkému šťastnému konci. Navíc, to že se se mnou děje něco divného mi pomalu nedocházelo. No a po poslední atace přišly úzkosti a strach. Hypomanie začaly být velmi nepříjemné. A v důsledku neustálého strachu jsem začal přemýšlet o tom, že by mohla přijít ataka, která by byla jiná než ty předchozí. Naprosto nepříjemná, panická nebo mnohem více nebezpečná. V důsledku těchto myšlenek jsem se při každém dalším náběhu velmi snažil ovlivňovat své myšlení, aby k další atace nedošlo. Jelikož jsem si už uvědomoval rizika a možné následky, nenechal jsem se nést proudem, ale snažil jsem se z proudu dostat. Možná to je ten důvod, proč jsem delší dobu celkem stabilní.