Znovu rivotril? Je tohle jeho návykovost?

V pátek večer mi ani nebylo příliš špatně. Byl jsem jen trochu přepjatý. Našel jsem si v tom záminku dát si rivotril....

Pravý důvod dát si ho? Chuť! Jako, když vás honí chuť na sladké.

Mám celou novou krabičku, kterou jsem dostal, když jsem měl depresi. Za celou depresivní epizodu jsem si vzal pouze 3 nebo 4. Za poslední tři týdny jsem jich tedy i s tím pátečním měl nanejvýš pět.

Jak jsem psal v jednom z minulých příspěvků, trochu jsem rivotril jeden čas zneužíval. Zamyslel jsem se včera nad tím, jestli ten pocit chuti na něj není projev jeho návykovosti. Kdybych to měl přirovnat k chuti na cigaretu, je to podobné... Jen chuť na cigaretu bývala mnohem silnější.

Když se nad tím ještě více zamyslím, tak si ještě na něco vzpomínám. Poslouchal jsem včera nějakou pěknou hudbu. Dostal jsem jak jsem říkal chuť na rivotril. A k tomu dát si ho mě přesvědčila jistá představa. Představa zvláštního "sjetého" klidu, který jsem po něm mnohokrát měl.

Jeden z mých kamarádů si ze mě dělá srandu. V osobním životě často kritizuji užívání drog. Kamarád mi říká, že je to ode mě pokrytecké. A to z toho důvodu, že rivotril je v podstatě čistá droga. A jelikož ji předepisuje lékař, je společensky tolerovaná.

Vím, že bych se měl vyvarovat nadbytečnému užívání tohoto léku. A to se mi většinou daří. Jen jednou za čas se neudržím a jeden prášek si dám, i když to můj psychický stav nevyžaduje.

Když jsem ještě neměl diagnostikovanou psychózu a v pohledu na drogy jsem byl liberálnější, stejně jsem si žádnou drogu tvrdší než marihuana nedal. Vždy jsem se bál toho, že jakmile jednou okusím, budu už pořád mít chuť. A rivotril mi tuhle teorii tak nějak potvrzuje. Proto apeluji na ty, kteří ještě s ničím neexperimentovali, ale plánují to. Nezkoušejte to. Drogy jsou vždy špatný pán a většinou i špatný sluha.