Ahoj, poslední dobou bývá tak trochu pravidlem, že píšu na blog to, že mi je špatně.
Není to tím, že bych se měl pořád jen špatně. Ale proto, že když mi je dobře, nějak se mi sem nechce psát. A naopak, když mi teče do bot, mám tendenci ulevit si psaním.
Tak se tedy mrkněme na to, kudy se můj život dále ubírá.
V práci byli nějaké změny, ale to mě ani tak nevykolejilo. Nalomený jsem začal být minulý pátek, kdy mi bylo nějak divně a nešlo mi se pořádně soustředit. Tohle nalomení nemělo žádný důvod. Prostě jen ne úplně optimální hladina látek v hlavě...
O víkendu tu byli babička a strejda. Babička na tom není zdravotně nejlíp a strejdu čeká riskantní operace. Dobře, tohle už mě nějak vykolejilo.
V pondělí jsem byl objednaný na kontrolu u psychiatričky. A kontrola připadla zrovna na den, kdy už jsem měl rozjetou epizodu deprese a zrovna byl tento stav na vrcholu.
Bavili jsme se s doktorkou o možnostech. Navrhovala nejprve navýšení léků. Ale domluvili jsme se, že vzhledem k tomu, že tyhle stavy u mě vždy odezní samy, mohlo by to spíš napáchat škody než pomoci.
Napsala mi následně neschopenku a rivotril. S tím, že budu 14 dní odpočívat a když mi bude nejhůř, vezmu si rivotril.
Bylo mi do blbé, protože jsem měl v práci rozdělané úkoly, ale zároveň jsem si nebyl schopný představit ani cestu do Velkého města, natož do práce.
Takže jsem tedy na neschopence. Už je mi psychicky o něco lépe, ale zase mi je divně nějak fyzicky. Občas mě silně brní končetiny. Rivotrilem to není, ten jsme měl jen v ten den, kdy byla deprese nejhorší. Jinak jsem velmi unavený, což je u mě častý projev těchto depresivních stavů.
Na závěr chci říct tohle. I když je má nálada šílená, vím, že to je jen jakýsi obal toho uvnitř. Někde v hlavě jsem pořád ten nadšenec do života se spoustou nápadů, co bych mohl podniknout nebo se naučit. Někdy prostě jen tahle hnusná nálada obalí to mé pravé já. A když na mě padají fakt černé myšlenky, opakuji si, že je to jen dočasný stav a vše se zase vrátí do pořádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat