Dokola a dokola

Není dne, kdy bych neposlouchal hudbu. Ale způsob, kterým ji poslouchám je podle slov mého otce k zbláznění. Většinou totiž poslouchám jednu skladbu neustále dokola. Píseň mě dokáže natolik očarovat, že se nedokážu odtrahnout od jejího podmanivého kouzla. Avšak, jak dny běží, začínají jednotlivé skladby ztrácet své kouzlo. Posléze poslouchám daný song jen z toho důvodu, že jsem doposud nenašel jeho následovníka. Vzhledem k tomu, že poslouchám z velké části soundtacky, snažím si nalezení další hudební drogy usnadnit tím, že si pustím nějaký zajímavý film. Často opravdu naleznu novou zvukovou kulisu mého života. První den, kdy začnu poslouchat novou skladbu a její melodie je ještě čerstvá je její síla nadpozemská. Cítím, jako by mi žilami proudily kousky ledu a na pažích mi vyskočí husí kůže. Jednou mě dokonce napadlo, že husí kůži zachytím fotoaparátem a fotku umístím jako komentář k této písni na některou ze sociálních sítí. Ale takový exhibionista nejsem. Vzhledem k tomu, že krásná píseň dovede mít větší účinek než silná cigareta, zamyslel jsem se nad jistou věcí. Napadlo mě, že by bylo zajímavé mít příležitost "vynulovat ohranost" všech songů, které mě takto zaujali a pustit si je jeden zadruhým. Zajímalo by mě, jak by vypadalo takovéto předávkování hudbou. Škoda, že to není možné zjistit.