Jen na malou chvíli

Vydal jsem se na obvyklou podvečerní vycházku. Polní cesta byla měkká a poddajná, takže cesta ubíhala vcelku rychle. Za chvíli už se přede mnou rýsovaly střechy sousední vísky, které už dlouhá léta říkám Little Heaven. Náhle jsem si vzpoměl na zvláštní pocit v břiše, který se dříve s velkou pravidelností dostavil, když jsem vkročil na území Little Heavenu. Nevybavilo se mi sice vše, ale přesto jsem jakoby v mlze cítil vrušení z minulosti. První láska sice velmi bolela a vyhrabával jsem se z ní roky, ale přesto jsem chtěl na malou chvíli cítit to, co dřív. Vrátit se tak na několik dní do puberty, kdy člověk sice neuvažuje úplně racionálně, ale vše je o to intenzivnější. Ten hutný oblak neznáma, který halí začátek dospělosti činil z puberty dobu, o které by se dalo říci, že je magická. Sice si říkám, že by bylo hloupé vrátit se zpět do doby, kdy toho člověk znal o životě ještě méně než teď, ale jsem nostalgik. Nezapomínám na všechny ty rány, co se hojily velmi pomalu. První láska je však síla, kterou těžko předčí nějaká jiná.