Vzkříšení

Jednou jsem k narozeninám dostal knihu od Tolstého, Vzkříšení. Dlouhou dobu čekala na přečtení, až se konečně dočkala. Na začátku knihy jsem si lámal hlavu nad jejím názvem. Kniha nepopisuje to, jak někdo vstal z mrtvých, ale přesto je její název opodstatněný. Hlavní postava je kníže, kterému je něco málo přes třicet let. Ve svých myšlenkách se vrací do doby svého dospívání. Vzpomene si na své tehdejší ideály a znovu nalézá jejich sílu a žár. Ano, jsou to jeho dávná přesvědčení, co je vzkříšeno. 

Teď trochu odbočím. Velmi zajímavá mi přijde fráze: "I/He/She/... never left." Česky: "Neodešel/la nikdy". I přesto, že ji ve filmech slýchávám celkem často a začíná se stávat tak trochu cliché, je to pro mě svým způsobem černá linka. Já sám jsem nikdy neodešel. Jinak řečeno, nikdy jsem "to" nevzdal. Ideály, které jsem si vybudoval v sedmnácti letech neustále zažívají další a další renesanci, své opětované vzkříšení. Samozřejmě, že časem člověk dospěje k názoru, že některá stará přesvědčení byla zcestná, protože dospíváme. Přesto je však dobré hledat ve vlastní minulosti věci, které byly správné. Některé myšlenky, které člověk má v mládí dokáží svou úrovní předčit jeho věk dokonce i o několik dekád. Navíc, jak stárneme, mnozí z nás propadají pesimismu a ztrácejí odolnost mladých. Vzkříšení starých ideálů nám proto může vrátit elán, kterým jsme dříve oplývali.