Zákon schválnosti a práce

Pokud jste pravidelný čtenář, možná víte, že jsem se kdysi ucházel o práci peera. V konkurzu jsem však skončil druhý. Od té doby jsem práci nehledal a na žádném konkurzu jsem nebyl. Nedávno mě však upoutal jeden inzerát na práci na částečný úvazek. Odpověděl jsem, šel na pohovor, a práci získal. Tento týden mám tedy nastupovat.

A zrovna dnes se ozvala paní z neziskovky, kde jsem byl právě loni na pohovoru. Ten, který práci získal končí, a je tedy možnost se o dané místo ucházet znovu. Musím přiznat, že jsem tohle tak trochu čekal. Ale načasování by nemohlo více odpovídat murphyho zákonům.

A tak mám trochu brouka v hlavě, ale to nic nemění na rozhodnutí nastoupit do práce ve velkém městě. Pouze v případě, že by se mi v nové práci nedařilo, bych se přihlásil do dalšího konkurzu. A já udělám vše, aby se mi v dané práci dařilo! Chci žít život naplno a dobře odvedená práce je něco, co do mé představy o naplněném životě zapadá. 

Úvaha nad tím vším 

Teď však ještě něco k tomu, jak nad danou situací přemýšlím.

Hlavní věc je místo práce. Kdybych vzal práci druhou, vrátil bych se naplno domů. Sice bych měl více finančních prostředků, ale má šance potkat tu někoho mé orientace by byla mizivá a šance na nalezení partnera by se snížili.

Na druhou stranu by táta nebyl doma sám. 

Dále je náš byt plně vybavený na rozdíl od toho městského studentského bytu.

Jenže na malém městě, jako je to naše je mnohem méně příležitostí, co se týče kultury a podobně. Chci chodit do jazykových kurzů, které u nás nejsou a tudíž pobyt ve velkém městě je z tohohle pohledu výhodný.

Práce, do které nastupuji by byla v případě dalšího hledání zaměstnání lepší položkou v životopise než práce v neziskovce.

A celkově chci jít v životě dál, ne se vracet.

Jak vidíte, přemýšlení nad zaměstnáním s sebou obnáší i přemýšlení ohledně věcí, které se netýkají jen zaměstnání samotného. Těším se do nové práce a doufám, že tam se mou budou spokojeni.


A teď něco na závěr

Jak jsem naznačoval v předchozím článku, mám z dnešního večera pocit, že mi nějak zodpoví mé životní otázky. Mám pocit, že potkám někoho, s kým povedu hluboký rozhovor, který mi zase o trochu více pomůže najít mé místo ve světě. Vím, že není dobré se v životě spoléhat na pocity a intuici, ale líbí se mi to tajemno, které obestírá tohle doufání v nějaký posun.