Nesoustředěnost
Z celé situace jsem si neustále dělal srandu. Vše se tak nějak změnilo ve chvíli, kdy jsem v práci dokončil všechny pracovní úkoly a šéf už další nezadal.
To je v mojí práci běžná věc. Většinou se po dokončení povinností vzdělávám, čtu povinnou četbu nebo koukám na filmy. No jo, ale to náhle nešlo. Přestal jsem se naprosto soustředit a jediné co jsem dělal, bylo to, že jsem neustále aktualizovat zprávy na Seznamu a četl, jak se situace vyvíjí.
Vznikla u mě obsese. Ale panika to ještě nebyla.
Jak teda začala ta panika?
Ve čtvrtek ráno začalo jednání vlády. Mělo trvat od devíti do desíti a pak měla být tisková konference. Čekal jsem a aktualizoval jsem zprávy. Jenže, najednou byla jedna hodina a pořád nic. Mezitím se jeden z mých kolegů psychicky dekompenzoval kvůli práci a napsal dost nepřiměřený dopis naší nadřízené. A tohle taky nepřidá.
Cca dvacet minut po druhé oznámili, že od 14:00 platí na území České republiky nouzový stav. Začal jsem číst výčet omezení. Nebyl jsem schopný přečíst celý článek. Vypadalo to, že se snad začnu klepat. Panika byla tady.
Pokusil jsem se ještě zavolat šéfovi, jestli nemám vzít raději služební mobil do Malého města, ale nedovolala jsem se. Skončil jsem v práci a vydal se na byt.
Návrat do Malého města
Naobědval jsem se, umyl nádobí a pobalil věci. Pak jsem se vydal na vlak. Měl jsem trochu strach, zda bude cesta v pořádku. V hlavě jsem pořád měl, že třeba omezí hromadnou dopravu. MHD byla prázdnější než obvykle. Většina studentů prchla z Velkého města hned po uzavření vysokých škol.
Dojel jsem do Malého města, trochu se uklidnil a čtvrtek skončil.
V pátek jsme jeli nakoupit nějaké zásoby. Nic extrémního a navíc nakupujeme postupně.
A pak ta hlavní věc. Psal mi šéf. V případě, že jsem v Malém městě, nemám se už vracet do kanceláře a mám až do odvolání home office.
Z tohohle mám celkem radost, raději bych případně zůstal zavřený tady než ve Velkém městě. Náš maloměstský byt je větší, má pračku (velkoměstský ne) a plně zařízenou kuchyni. Mám tu navíc větší zásoby nezbytných věcí. Jen budu muset používat osobní telefon a s e-mailem bude trochu problém. To, jak se mi bude pracovat z domu zjistím v pondělí.
Následovat bude článek o sobotě 14. března. Objeví se zde snad brzy.
Ve čtvrtek ráno začalo jednání vlády. Mělo trvat od devíti do desíti a pak měla být tisková konference. Čekal jsem a aktualizoval jsem zprávy. Jenže, najednou byla jedna hodina a pořád nic. Mezitím se jeden z mých kolegů psychicky dekompenzoval kvůli práci a napsal dost nepřiměřený dopis naší nadřízené. A tohle taky nepřidá.
Cca dvacet minut po druhé oznámili, že od 14:00 platí na území České republiky nouzový stav. Začal jsem číst výčet omezení. Nebyl jsem schopný přečíst celý článek. Vypadalo to, že se snad začnu klepat. Panika byla tady.
Pokusil jsem se ještě zavolat šéfovi, jestli nemám vzít raději služební mobil do Malého města, ale nedovolala jsem se. Skončil jsem v práci a vydal se na byt.
Návrat do Malého města
Naobědval jsem se, umyl nádobí a pobalil věci. Pak jsem se vydal na vlak. Měl jsem trochu strach, zda bude cesta v pořádku. V hlavě jsem pořád měl, že třeba omezí hromadnou dopravu. MHD byla prázdnější než obvykle. Většina studentů prchla z Velkého města hned po uzavření vysokých škol.
Dojel jsem do Malého města, trochu se uklidnil a čtvrtek skončil.
V pátek jsme jeli nakoupit nějaké zásoby. Nic extrémního a navíc nakupujeme postupně.
A pak ta hlavní věc. Psal mi šéf. V případě, že jsem v Malém městě, nemám se už vracet do kanceláře a mám až do odvolání home office.
Z tohohle mám celkem radost, raději bych případně zůstal zavřený tady než ve Velkém městě. Náš maloměstský byt je větší, má pračku (velkoměstský ne) a plně zařízenou kuchyni. Mám tu navíc větší zásoby nezbytných věcí. Jen budu muset používat osobní telefon a s e-mailem bude trochu problém. To, jak se mi bude pracovat z domu zjistím v pondělí.
Následovat bude článek o sobotě 14. března. Objeví se zde snad brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat