Znovu na vlně

Dlouho jsem neměl mánii. Teď přišla. Má produktivita rázem klesla, prožitky jsou příliš silné a je to tak působivé. Má minulost vrací se v obrazech, které plynou jako psychedelické obláčky. Vše je vyretušované a ozářené mocným světlem, které šálí mysl těch, kteří jsou schopni obdivovat tak, až jim krví proudí krystalky vzrušení. Vidím svůj v život v kontextu snů, v kontextu velikých věcí, které obdivuji. Má mysl jest ztělesněnou posedlostí. Na tomto světě kdysi bývalo zrcadlo, které ukazovalo přeludy. Někdo se jej pokusil zničit. Tisíce střípků se rozlétly po celém světě a uvízly v lidských duších. I v té mé. Napadá mě, že mě ze svého hrobu ovládá Gilgameš. O nesmrtelnosti totiž přemítám velmi často. V jeho duši byl nejspíš také střípek onoho zrcadla. Já možná podědil ten jeho. Všechny tyhle obrovské příběhy jako by byli skutečnější než běžná realita. Hlas sirén nemůže být jen legendou, zní totiž ve velkém počtu písních, ať už ho vytváří klávesy nebo smyčec.