Rozhozen

Dvě věci, které nejsou až zas tak podstatné mě dnes strašily v mysli. Jednou z nich jsem se zaobíral tak moc, až vedla k migréně a obsesi...

 -> Vzal jsem si tedy rivotril.
Je to tak 20 minut... A ještě nestihl zabrat. Vidím rudě a mám pocit, že už nikdy nebude nic podle mých představ.

A tak vůbec, mám trochu dojem, že o věc, která to způsobila ani nejde. Je to proto, že nejsem v životě úplně tam kde bych byl? Je to proto, že jsem poprvé v životě zamilovaný do gaye a stejně mě nechce? Je to proto, že mi řídnou vlasy? Nevím, zrovna se v sobě nevyznám.

Hej počkej, budou to asi ty řídnoucí vlasy. Protože věc, co mě rozhodila bylo to, že jsem řešil, kam zmizel balík s parukou, kterou jsem si objednal.
Tak už mi to nějak dává smysl. Řídnoucí vlasy = problém. Paruka = řešení. Jo a já nesnáším, když se mi problémy nedaří řešit. Když něco nedokážu dostatečně a včas vyřešit, jsem těžce frustrovaný.


PS: Vím, že tenhle příspěvek je naprostej štěk. Ale někdy chci, aby to co napíšu, bylo naprosto surové.