O víkendu jsem začal být celkem podrážděný. To se přelilo i na začátek pracovního týdne, a pak to nějak přešlo do útlumu.
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem poslední dva dny spal jako zdravý člověk (7-8 hodin). Normálně spím totiž svých patologických 10-11 hodin. Jinak to u mě prostě s prášky nejde.
V práci jsem včera a dnes dovedl fungovat. Avšak úkoly jsem zpracovával polovičním tempem, co obvykle. Ještě, že tam mám na vše většinou dost času!
Trochu se bojím, že je to počátek další depresivní epizody. Někde jsem slyšel moudro, že pokud se na něco těšíte, tak nemáte depresi. Já se právě zrovna netěším na nic, i když v plánu mám během týdne spoustu drobností, na které se obvyklem těším.
O tomhle moudru jsem se bavil s kolegou, který říkal, že by se pod to mohl podepsat. Rozhovor s ním naznačil, že se léčí s depresí. Tak už tedy asi vím, co mu je a nebude mi to dál vrtat hlavou.
Poznámka: Firma, kde pracuji funguje jako chráněná dílna. Každý, kdo pracuje u nás v kanceláři, má invalidní důchod. Když tedy nastoupí nový pracovník, vždy mi vrtá hlavou, co mu je.
Doufám, že můj současný psychický stav během dneška odezní. Budu se šetřit, dnes po sobě nebudu chtít nic složitého. Jediné, co po sobě budu chtít je oholit se, udělat si vlasy, obléct se do pěkného oblečení, zajít na večeři, kterou máme se spolubydlícím v plánu a pak na krátký pokec s někým náhodným do mého domovského baru. Taky mám v plánu vzít si rivotril a chvilku se po něm prospat.
Žádné komentáře:
Okomentovat