Jo, v nadpisu tohohle článku jsem si dovolil přejmenovat místo mého dětství. Vesnici, kde naše rodina mívala chatu.
V tomhle příspěvku se vrátím k jedné příjemné vzpomínce. Jsou to právě tyto vzpomínky, co mě značně tvaruje. Vzpomínky mám spojené se svou osobní spiritualitou a dávají mi sílu kráčet dál.
Místo oslavy
Byl jsem zrovna v kvartě na osmiletém gymnáziu. To odpovídá deváté třídě základní školy. Ještě nedávno jsem byl celkem osamělý. Ale na školním výletě na konci tercie jsem se však dal do řeči s několika lidmi.
Blížili se narozeniny jednoho spolužáka a já o přestávce zaslechl, že několik lidí, se kterými jsem se začínal bavit řeší, kde uspořádat oslavu. A já měl k dispozici dokonce dvě chaty!
Jedna z těch chat se nachází poblíž Příšeří. Tu dodnes vlastní naše rodina, konkrétně bratránek a sestřenka. Druhou chatu vlastnili prarodiče z druhé strany rodiny. Děda však chatu po babiččině smrti prodal. Dnes už to tedy není naše území. Tenkrát ale bylo!
Tahle chata se nachází v Zlosti, což je malá vesnice poblíž Malého města a byla tedy tenkrát vybrána pro pořádání oslavy.
Oslava bez alkoholu
V té době už jsem pil. Proto tahle akce byla atypická tím, že byla bez alkoholu. Sešlo se nás šest. Na každého byl příděl dvou lahví kofoly na noc. Měli jsme nějaké občerstvení typu brambůrky a čokoláda. Zábavou byl Playstation 2 mini, na kterém se dali kromě hraní her pouštět i videa.
Dalším bodel zábavy byla hypnotizační spirála. Pokoušeli jsme se tedy navzájem hypnotizovat, ale ani trochu to nefungovalo.
Střídali jsme se v pokusech v GTA Vice City rozmístit bomby minivrtulníkem. Oheň v krbu příjemně hřál.
Až téměř psychedelický stav
Pamatuji si, jak jsem před akcí samotnou řešil, abychom každý měli vlastní postel. Proto jsem vybral tuhle chatu, byla větší než chata v Malém městě a měla více lůžek. Pravdou je, že na téhle oslavě se ve výsledku nešlo spát vůbec. Byla to má první noc beze spánku. A na rozdíl od probdělých nocí v atakách, tohle bylo příjemné!
A tím tedy k okamžiku, na který jsem dnes vzpomínal a díky kterému mě napadlo psát tenhle příspěvek.
Pamatuji si, jak jsme několik hodin po půlnoci vylezli před chatu. Byla tajuplná mlha. Mlha, která byla silně mýtická, opojná, přátelská a snad i čarovná. Pokoušeli jsme se s kamarádem mlhu s bleskem fotit. Nedostatek spánku byl, jak jsem říkal velmi příjemný. Byl to netradiční pocit. A pro mě asi silnější než leckterá opilost. V té době jsem noci miloval a často měli silné kouzlo, tohle bylo ale asi to nejsilnější.
K ránu nám také na chvíli sjela únava a pobíhali jsme kolem chaty. Pak už byl čas uklízet a vydat se na první ranní vlak. Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Má skupinka šla zkratkou, úzkou chodbou ve skalách poblíž vodní elektrárny. Sešli jsme se na nádraží. Padlo na nás vyčerpání. Vlakem jsme se vrátili do Malého města a doma jsme pak dlouho dospávali spánkový deficit.
Pár slov závěrem
I když se tahle akce konala bez kapky alkoholu, rád na ní vzpomínám. Měla své kouzlo. Jen je mi líto, že paměť už slábne. Nemůžu si teď vybavit, jestli jsme v průběhu noci byli na průzkumu na zdejším hradě. Myslím, že mi nedávno říkal kamarád, že ano.
Nejen samotné vzpomínání a psaní vzpomínek sem na blog mě nabíjí. Ještě víc mě nabíjí to, že se o vzpomínkách bavíme s přáteli. Až na jednoho člověka se přátelím a jsem v kontaktu se všemi lidmi, co na této akci byli. Na tuhle akci alespoň jednou za rok přijde řeč.
Žádné komentáře:
Okomentovat