- Dal jsem si chloprothixen.
- Uběhlo šest hodin a sešel jsem se s přáteli.
- Přemýšlel jsem, jestli když budu pít, vytáhne mě to ze špatné nálady nebo jestli alkohol nepovede do větší depky.
- Ukázalo se, že alkohol tlumí šok a je mi po něm lépe.
- Celkem jsme s přáteli pili.
- Pak jsem začal klimbat a taky jsme se rozešli do svých domovů.
- Uvařil jsem si bezkofeinovou náhražku kávy a pustil záchytné songy.
- Podíval jsem se na fotky, které mi způsobili zase jiný stav depky. Jo fotky z puberty... A o tom tu teď chci psát.
Fotky z dávna
Kamarád mi před nějaký časem poslal fotky z doby střední. Jedna z nich je pro mě obzvlášť cenná.
V tomto albumu fotek jsem v první části pouze jako křoví. Jsem na všech fotkách někde v pozadí. V druhé polovině jsem focen z blízka, to proto, že se vášnivě líbám se studentkou ze zahraničí. Tyhle fotky jsou fakt dost úlet. Ale cennější jsou pro mě fotky, kde jsem jako křoví.
Na jedné z prvních fotek sedím s kamarády u stolu a jsem velmi nenápadný. Na další stojím opodál od mé skupinky a tvářím se tragicky. No spíš nenápadně, ale já to beru jako tragicky proto, že si přesně pamatuji, co se mi honilo hlavou. Na koho jsem se díval a jak moc to bolelo.
Asi jsem fakt masochista. Jsem fakt rád, že tahle fotka existuje. Že mi připomíná tu chvíli, kdy jsem tak trpěl. Asi proto, že v tuhle chvíli jsem byl tak nějak nejvíc na živu za celou tu dobu, co žiju. Tu zahraniční studentku jsem vlastně sbalil jako důsledek toho, jak moc bolel pohled na jistou osobu.
Myslím, že tahle vzpomínka už navždy bude velmi hluboká.
Žádné komentáře:
Okomentovat