Toulka nocí
Často se toulám po nocích. Například na cyklostezce vedoucí z vedlejšího města do Malého města je kříž, u kterého je často zapálená svíčka. Když jdu kolem okolo půlnoci, je světlo svíček magické a až mystické.
Podobně magický je i hřbitov, který se nachází o kus dál podél stejné cyklostezky. Magie noci je pro mě podstatnou věcí. Obsahuje velmi podstatný pilíř mé osobní spirituality. Pilíř, který ustál ten silný nápor racionality a touhy vše podložit důkazy.
A naštvalo mě, že sochu Panny Marie ve vesnici, kde jsme mívali chatu, zdemolovali vandalové. Tahle vesnice tak ztratila jedno ze svých magických míst. I zde byla tajuplná noc osvětlována mihotavým světlem svíček.
Ani kostel nevadí
V tajemnu, které je schované ve víře, u mě přeci jen dochází k nějakému smíření s náboženstvím a tradicemi. Mám dokonce rád kostely. Na bohoslužbu bych tam ale rozhodně nešel. Ale jako turista jsem navštívil například kostel v Kolíně, kde jsem se dostal do povznesených stavů tím, že jsem se hluboce zadíval do vitráže.
Kostely jsou často tím, co mě nejvíc upoutá například při pohledu z okna při cestě vlakem. Jsou to obvykle pěkné budovy.
Zenové svatyňky
Jeden čas jsem se dost zajímal o Japonsko. A také o jeho náboženství. Šintoismus mi přijde fascinující. A buddhismus mě vždy celkem lákal. V Japonsku se tyto dvě náboženství prolínají.
A mě se líbí, jak brány torii, tak zenové svatyňky.
Další věcí, co mám rád jsou pyramidy z kamenů, které lidé vytvářejí na řekách, mám z toho vždy pocit příjemného klidu.
Touha přinést něco vlastního
A tak si tedy delší dobu říkám, že kdybych měl jednou potřebné prostředky, rád bych budoval něco zajímavého poblíž cest. Nic, co by souviselo s nějakým konkrétním náboženstvím, ale něco, co by souviselo s lidskou spiritualitou a údivem. Stále se mi však nedaří vymyslet, co by to mělo být. Život je ale dlouhý, třeba na to přijdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat