Kamarádova svatba
Služebkou nekončil seznam věcí, kterých jsem se dopředu bál. Ještě se ženil kamarád. Říkáte si, že svatby jsou přeci příjemné akce? No... Když máte sociální fobii, tak ne tak docela.
Pár menších faux pas proběhlo, ale jinak jsem si to užil. Ale musím přiznat, že jsem kalil první ligu. Kamarád mi pak počítal na alkoholtesteru promile a říkal, že člověk, co by měl o dvacet kilo méně než já a vypil by stejně, by poté byl v ohrožení života.
Fyzicky jsem byl druhý den naprosto ok. Jenže psychika... Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl poslední dobou vystaven tolika stresu a nebo právě tím alkoholem, ale od svatby jsem několik následujících dní měl silné úzkosti. A řešil jsem to jak rivotrilem, tak chlorprothixenem..
Škola
Co mě mučilo, byla škola. Už bylo jasné, že ji nedokončím. Počet stran diplomky po poslední konzultaci klesl na méně než polovinu minima. A na státnice bych už se taky nenaučil. Před dvaceti minutami jsem tedy zaslal oznámení o ukončení studia. Už prostě nebyla jiná možnost, navíc jsem se dostal na pokraj psychického zhroucení.
Pár slov závěrem
Nečekal jsem, že tenhle článek vyjde takhle krátce. Nemám k tomu zatím nic víc, co říct. Chystám se, že si dám panáka na oslavu hořkého konce. Pozoruji na sobě zvláštní šok. Chvíli tomu nevěřím, chvíli cítím úlevu, že to skončilo. Rozhodně ale nesmím rezignovat. Jo a s tím pitím něco udělám...
Žádné komentáře:
Okomentovat