středa 22. listopadu 2017

Colton's Creek - Záchytné písně


Opojnost hudby
Jistě to znáte. Ten pocit, kdy vás hudba drží nad vodou. Jste schopní poslouchat jednu píseň dokola a dokola. A přitom máte vzhletné sny. Pokud jste zažili hypománii, znáte nejspíšt tento stav lépe než ti, kteří ji nazažili. Já jsem takovémuto poslouchání hudby přiřadil téměř až sakrální význam. Hudba a nejen to je to, o čem vám dnes budu psát v tomto seriálu.
(Někdy je u mě ještě hudba spojena s videoklipem, který má často větší účinek.)

Současný záchytný track v mém životě
Dovolte mi zasdílet odkaz.

     

Jelikož video na youtube pravděpodobně nenahrál majitel autorských práv, dám sem ještě hint, jak ho najít v případě smazání. Je to scéna z filmu Sucker Punch. Scéna, kde Baby Doll zavírají na psychiatrii a čeká ji lobotomie. Na youtubu pravděpodobně najdete pod název "Sucker Punch lobotomized vegetable scene" nebo "Sucker Punch lobotomy". Toto video chci s vámi rozebrat a to i část, která bohužel v této ukázce není. Za spoiler se omlouvám, ale jedná se o začátek filmu.
Baby Doll, což je postava filmu omylem zastřelí při sebeobraně vůči otčímovi svou mladší sestru. Otčím podplatí zaměstnance psychiatrie, aby jí byla provedená lobotomie. Následující scéna ukazuje příchod Baby Doll do sanatoria. Objevuje se zde Sweetpea, což je postava filmu. Montáž ukáže první okamžiky Baby Doll v senatoriu až do bodu, kde se jehla, kterou má být provedena lobotomie blíží k jejímu oku. Záběr se zamihotá a zpočátku ani nepostřehneme, že na židli najednou nesedí Baby Doll, ale Sweatpea. Rozčílená volá, aby přestali a rozepnuli ji pouta. To se stane a ona stojí volná na jevišti. Abych více nespoiloval, tento úvod postačí. Obsahuje vše, co mi pomůže přiblížit můj psychický stav, který se mi vracel minulé měsíce.

Rozbor scény
Scéna, kterou zachycuje ukázka mě pohltila. Neustále jsem si ji přehrával, hlavně pokud mi bylo psychicky zle. Ale to bylo prostě málo. Jednou, když jsem se šel projít s těžkou hlavou jsem na to kápnul. Přehrál jsem si celou scénu v hlavě. Ale na místo postavy z filmu jsem si tam dosadil sebe. Tahle představa mi dodala silný pocit úlevy.
Po čase my došlo, proč mě to tak fascinuje.
1) Prostředí je mi blízké. Prostě blázinec.
2) Je to černá linka. (Viz článek http://zdivocelamysl.blogspot.cz/2015/07/cerne-linky.html)
3) Možnost zastavit nápor.
Věnujme se třetímu bodu, ten je podstatný. Hlavní postavu čeká lobotomie. Je přikurtovaná ke křeslu a nemůže se hnout. Jehla se k ní blíží a zdá se, že katastrofa je nevyhnutelná. Avšak ona zakřičí a vše zastaví. Vyhne se svému zničení. A to je to gró. Proto mě tahle scéna tak uklidňovala, dodávala mi pocit, že budu schopný uniknout něčemu, čehož se obávám, že by mě zničilo.

Pár slov na závěr
Tento příspěvek jsem původně plánoval jinak. Avšak dal jsem volnost svým deseti prstům na klávesnici, a vzniklo toto. To, co jsem chtěl vlastně původně říci vám povím v dalším díle.

Žádné komentáře:

Okomentovat